OLOMOUCKÉ ŽELEZNIČNÍ FORTY

Přemýšlel jsem, kam bych pozval Železničního cestovatele v jubilejním čísle Dráhaře. S výběrem tématu mi pomohla nedávno vyšlá kniha Pevnost Olomouc autorů Miloslava Kucha-Breburdy a Vladimíra Kupky, která velmi kvalitně na pozadí olomouckých fortifikací mapuje historii města a víceméně i celé Moravy.

Olomouc, kdysi hlavní město Moravy, byla důležitým centrem, což si armády vpadávající na okolní území velmi dobře uvědomovaly. Z toho vyplývalo opevňování města, které se během staletí neustále zdokonalovalo. Nás zajímá doba po roce 1850, kdy Olomouc postupně obepjal kruh cihlových pevnostních objektů, tzv. fortů, který měl za úkol zvětšit bráněný prostor a přinutit útočníka začít s obléhacími pracemi v bezpečné vzdálenosti od centra pevnosti (tzv. citadely), tedy v místech, kde účinný dostřel jeho dělostřelectva citadelu neohrožoval. K roku 1866, kdy došlo k velkému střetu se sousedním Pruskem, který vyvrcholil bitvou u Hradce Králové, bylo okolo Olomouce postaveno 22 těchto fortů různé konstrukce a výzbroje, některé jako permanentní, některé jako provizorní. Ne všechny byly zcela dokončené.

V roce 1841 ovšem dorazila do Olomouce od Vídně železnice, jejíž výstavba pokračovala dále na Prahu. Vyvstal problém, jak nejlépe bránit jejímu možnému použití při útoku na město. Původní návrh byl postavit fort v ose trati a tu odklonit obloukem okolo něj. Toto nejefektivnější řešení se neujalo, využito bylo pouze v místech, kde kruh přetínal některé silnice. Dodnes tuto situaci můžeme shlédnout u silnice směr Šternberk (fort II) a směr Uničov (XXII). U železnice místo toho vznikla dvojice zajímavých staveb, jejichž základem byly dvě cihlové věže (tzv. reduity) obklopené příkopem a zemním valem. Mezi nimi procházela trať skrz spojovací zeď. První z těchto fortů (I) stál v místě severního zhlaví olomouckého seřaďovacího nádraží a nic se z něj nedochovalo. Jeho valy byly v prostoru, kde v současnosti stojí silniční nadjezd. Počátek jeho výstavby spadá do přelomu let 1862/1863. Zbytky druhého z objektů (VII) se dochovaly cca 3 km od osobního nádraží směr Přerov nedaleko čtvrti Holice. Pravá polovina je beze zbytku zlikvidována, z levé zůstalo mírné zarostlé návrší, zbytky valů a z vodního příkopu je dnes chovný rybníček. Místo je z vlaku velmi dobře rozpoznatelné. Fort byl vybudován mezi lety 1861 a 1865.

Za zmínku stojí ještě úvahy o vybudování fortu, který by sloužil přímo k ochraně olomouckého nádraží. Byl navrhnut k výstavbě v roce 1842, ale z finančních a strategických důvodů nebyl tento projekt uskutečněn. Fort by se totiž nacházel příliš blízko města a nesplňoval by výše zmíněné podmínky kladené na obranný okruh.

Na úplný závěr se vrátím ještě ke knize „Pevnost Olomouc“. Jako zájemce o železniční historii mne zaujaly i informace o destrukcích železničních mostů v okolí města, které byly prováděny v rámci příprav na boj po prohrané bitvě u Hradce Králové roku 1866.


předcházející článek